Ohlížení

11. května 2018 v 12:38 | bretislav |  Různé
Záliba v ohlížení jest mi dlouhodobě vlastní.


Na skalničky u Fausta jsem si letos vzpomněl, když se zas běžel půlmaraton. Stejně jako vloni - na skalničky pozdě.

Původně to bylo opačně. Když jsem onehdá od Fausta spokojeně odcházel, všiml jsem si sportovně vypadajících maníků, trousících se směrem k nábřeží a plakát mě trknul, oč ten den v Praze běží. Taky jsem se dotrousil, zrovna v čase startování. Zážitek se mi tam naskytl neobyčejně působivej: Co taková "Óda na radost" dokáže vyvolat v čumilovi, když stojí na chodníku mezi stovkama dalších a kolem se sune nekonečnej štrůdl nadšenců (!) Psal jsem o tom.

foto - u Fausta tehdy poprvé

Od pražskýho půlmaratonu blízko je mi k Velké Kunratické (té posledně zapomenuté). Tam jsem tradičně pospíchal v listopadu, nutkán třemi nadějemi. Nevyšla žádná: Ani bratranec, ani trenérka A. a ani sourozenci od F.

O té třetí zmarněné povím:

Pro olympijskou repre a zlatou medailistku z ME mám určitou slabost. Před rokem jsem ji stačil vyfotit, jak se mihla nahoře na rovince před Hrádkem, tentokrát jsem chtěl radši na startu, tam bude víc času na správnej okamžik. No a jejího bratra taky.
Když jsem přicházel na plochu předstartovního houfování, všiml jsem si mladíka, postávajícího u cesty s cedulí, dotazující se po volném startovním číslu. Tací se tam vyskytují každým rokem, svědčí to o velkém zájmu a nelehkosti jen tak se zúčastnit - skrze nastavené početní limity od ochránců přírody. Chlapíka jsem si chtěl (tradičně) do své reportáže na blogu vyfotit taky. Než jsem v chůzi vyštrachal foťák, objevila se vedle něj slečna. Přicházím blíž a co to vidím? Slečna má přes kabelu přehozená startovní čísla, která poznávám (vím z internetové startovní listiny)..

Začínám konverzaci:

"Dobrý den, já vím, komu ta čísla patří, můžu se zeptat - oni nepoběží?"
"Ne, nepoběží".
"Nemocní?"
"Ne, jsou v zahraničí".
"Sportovně nebo dovolená?"
"V Itálii na závodech".
"Aha, abych to vysvětlil, chodil jsem k jejich mamince se zádama".
"Aha (slečna se usmála), já jsem příbuzná" (mají mladší sestru, ale to mě trklo až dodatečně, že to nejspíš byla ona).

Tak skončila i má třetí naděje na loňské Velké Kunratické. Jestli to vyjde letos?


Rád se vracívám na místa, spojená s libostí. Tohle je hodně zpátky - Jezírka u Skryjí (..jezírka, trilobiti, na zříceninu hradu Týřov po opičí stezce vysoko nad Berounkou, v Berounce jsem se naučil plavat..)
Ve Skryjích jsem byl na svém vůbec prvním stanovém táboře a pozdějc, po letech, jsem se tam několikrát na skok vracel. Snímek je z cesty na kolech pod stan s kamarádem z rodného města - měl jsem na blogu o tom povídání - na zpáteční cestě mi vlítla přehazovačka do drátů.
u jezírek - snílkování hocha zvícího plus mínus dvaceti jar
..nostalgické ticho.. nepatrný dílek v obří mozaice možností

nene, všesokolského sletu jsem se nezúčastnil, je to ohlédnutí z místa posledního letošního zápasu družstev

Při té příležitosti se "musím" drobátko "zaprsit" (od slova prsit se).. Že jsem asi HLAVA(!), tlumočil mi kapitán hodnocení od borce, který si prolustroval týmovou soupisku a XY- "ten dřív narozenej" se najednou vyšvihnul z nuly na 1800 (ELO)..
Kdyby ten borec věděl, jak je ta HLAVA na štíru s pamětí a s učením slovíček.. Ale potěšilo. Po desetíletým soutěžním pauzírování hraju kupodivu líp než dřív (potvrdil mi i Nesmiřitelný). Ne že bych uměl dopředu tahy líp propočítat - to vůbec ne(!) - ale jakási intuice a nastřádané zkušenosti se našly a sešly.

Ohlédnutí prčické. Další pochod bude v týdnu. Už nejdu. Šel jsem v časech, kdy presidenti ještě ne.
To byly časy! Nějaké trable šanci uspět rozhodně neměly
ani když miloučké ovečky nadobro zlikvidovaly polstrování zadních sedadel fiátku 600dé cestou na Šumavu
s ovcema se člověk setkává i teď, ale je to s nima horší
..ovce a ovcoidi.. úděsnej nárůst počtu těch druhých mi přijde nepochopitelnej a skličující
věci nejsou takové, jaké jsou - jsou to, co z nich uděláme..
podstatná část života se odehrává v naší mysli
bohužel i narůst "nelibostí" a jen chabá, bezmocně symbolická odezva, když se jeden porozhlídne
věčné dilema: Kam vlastně? A tudy nebo tamtudy?..
když priority máme každej jinačí
(ještě že zelená uklidňuje)

Ohlížení pokračuje, a ne všechno na povrch vyplouvá..
Ať si každej co chce říká .. mám užitečnou mantru:

Nepřekládám, byla tady už kdysi a málem jsem ji vyvedenou měl i na triku.


 


Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 14. května 2018 v 9:47 | Reagovat

Čím je člověk starší, tím víc toho při ohlížení vidí. Ty jsi své povídání doplnil prima snímky současnými i dobovými, které se mi líbily moc. Máš se za čím ohlížet a podle fotek jsi se nenudil. :-) Na mantru si z tvého blogu nepamatuji. To by mě zajímalo, co říká a čím je tedy užitečná. 8-O  :-D

2 bretislav bretislav | E-mail | Web | 14. května 2018 v 20:19 | Reagovat

[1]: Volně přeloženo přes angličtinu - "Nekaboňte obličej- nemračte se".. :-)

3 stuprum stuprum | Web | 15. května 2018 v 2:26 | Reagovat

Slety si pamatuji - z dědečkovy knížky o havířích. :)

4 Sugr Sugr | E-mail | Web | 21. května 2018 v 19:22 | Reagovat

Ohlížení, vzpomínky...
báječná písnička - znáš https://www.youtube.com/watch?v=VPQh_paAemE

5 bretislav bretislav | E-mail | Web | 22. května 2018 v 20:51 | Reagovat

[4]: Tak znám už taky.. pěkné.., ty moje by byly asi nějak v trochu jiné tónině zbarvené. Popsat to neumím. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama