Mravenci se nedají.

4. dubna 2018 v 16:28 | bretislav |  Různé
Že se jen tak nedají, jsem pochytil už v knížkách Ondřeje Sekory, teď, čas od času se o jejich vynalézavosti dozvídám při různých příležitostech, jako např. při posledních povodních, kdy si sestavili bytelné plovoucí vory z těl svých soukmenovců, aby se zachránili před utonutím.


Tohle všechno bylo a je ovšem pouze zprostředkované poznání. Své teoretické vědomosti jsem byl nucen rozšířit, když jsme se stali přímými sousedy, ba dokonce spolubydlícími. Situaci bych snad mohl nazvat: "Kdo z koho" !?

Někde na začátku, a od té doby uplynulo jistě dobrých dvacet let (zaokrouhluju), jsme v domě měli problém s faraony, ti byli tehdy černou můrou široko daleko, např. v sámošce jsem objevil jejich velké hemžení pod odchlíplým vrškem jednoho rohlíku. Ale s nimi jen zdržuju, tehdy všechny partaje v domě vyfasovaly sady krabiček se zázračným práškem a s neřádama bylo rychle zatočeno. Napořád.

Jak jsem uvedl, s těmi klasickými jsme se stali tak trochu spolubydlící, jedince od nich jsem potkával tu a tam na koberci, jindy dokonce i na ubrusu. Průzkumníci štrádovali na výzvědách obývákem křížem krážem a já se to nezvancům snažil všelijak zkomplikovat a znelíbit. Jenže nejsou hloupí. Tam, kde měl průzkumník nehodu, další se místu vyhnul a štrádoval jinudy. Podobně na lodžii. Pořídil jsem v Tetě dokonce pro ně specielní domeček s návnadou, ale oni domeček ignorovali.
Ve své protřelé mazanosti mi připravili i menší záhadu - přestal jsem je na lodžii vídat. Ale jen do doby, než jsem čirou náhodou zjistil, kudy se nově ubírají. Pomohlo mi slunce a jejich stín. Celé procesí pochodovalo na spodní plošce jedné vodorovné latě zábradlí, přičemž vzhledem k mezírce mezi laťěmi vrhali stín na horní plochu nižší latě. Ti prevíti vynalézaví!


Když přeskočím příběhy s truhlíkem v koutě lodžie (60/60/40cm), kde se jim taky tuze líbilo.. , uvelebili se pak v truhlíku na zábradlí pod placákem s otiskem zkameněleného kapradí. Jejich eldorádem se stal modřínek a jeho čerstvě zelené šišky, aspoň myslím, že ty hlavně.

Nasypal jsem vedle placáku prášek ze dvou už dávno prošlých antimravencových přípravků, jestli to něco udělá a udělalo - jednoho dne pod kamenem bylo jak vymeteno. Na modřínek lezli ale dál - přicházeli z vnější strany truhlíku. Obsypal jsem tedy dole i stromek a ejhle, objevili přístup přes kostru uschlého sousedního modřínku tam, kde se větve obou dotýkaly. Dřív o ten uschlej nezavadili, teď jm stačila nenápadná stezka, zakončená přes subtilní dotyk jehličí.

Ve své kruťáckosti jsem pokročil, větvičky obou modřínů se přestaly navzájem dotýkat.

Modřínky osiřely a s příchodem podzimního ochlazení osiřel i truhlík i lodžie. Kam zmizeli, nevím, ale jsem si jistej, že se objeví zas. Znám je už.

Ještě bych měl poznamenat, že v poslední fázi našeho soubojování "kdo z koho" jsem poněkud změknul a kdyby jim vystačil v truhlíku placák, asi bych je pod ním příště toleroval. Uvědomil jsem si totiž, že měli zásluhu na tom, že z jehličí úplně zmizely lepkavé chomáčky "bílé vaty" (modřínové padlí), které jinak každý rok naděluje vítr z velkého modřínu, který stojí v atriu u domu. No, uvidíme.

o
Hrošík tu je jen pro zpestření.

Chuděra jeden, o dolní část tlamy přišel skrze mou dobrotu. Onehdá jsem podlehl žádonění vnučky, že by si ho ráda půjčila domů..
Na rozdíl od jiných oblíbených zvířat z pamětnických krabic, která už polámané nebo slepované končetiny všelijak mají, anebo u těch ještě nepolámaných se je snažím před možným úrazem preventivně ochránit, u tlustokožce jsem si naivně myslel, že je natolik fortelnej, že mu nic takového nehrozí..
Slepit chybějící část bych uměl, ale už to nejde, skončila v odpadkovým koši.
Inu..
 


Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 4. dubna 2018 v 20:07 | Reagovat

Kruťák Břéťa. :D To bylo zábavné čtení a nejzajímavější na tom všem je, že sis nakonec ty mravence oblíbil a seš ochotný jejich přítomnost tolerovat. Ale pozor na to, podáš prst a ..... :-D

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. dubna 2018 v 20:30 | Reagovat

Každý souboj na život a na smrt už v sobě nese zárodek budoucí symbiózy :-).

3 bretislav bretislav | E-mail | Web | 5. dubna 2018 v 7:36 | Reagovat

Je to tak, pořád se něčemu přiučujeme, poznáváme.
Dřív jsem se poškleboval jakékoliv zmínce o osídlování vesmíru lidmi, pche.
Znejistěl jsem ale. Docela by mě zajímalo, co třeba stojí těm mravencům za to, aby se už několik roků po sobě namáhali stoupat po fasádě domu nahoru až ke střeše (bydlíme v posledním patře), když přece museli poznat, jak slunce plochou střechu dovede rozpálit. Co je tam tak láká?
Jedině snad, že končili u větracích otvorů těsně pod střechou, kde bývá izolační vzduchová dutina. Ale i tak? A proč?
Střechu nám zateplili, větrací otvory zmizely, počkám si, co na to mravenci.
A lidstvo do vesmíru? Na to si sice nepočkám, ale kdo ví?! :-)

4 pavel pavel | E-mail | Web | 7. dubna 2018 v 14:53 | Reagovat

Když jde tvorům o žrádlo, neznají prostě hranic. :-D

5 bretislav bretislav | E-mail | Web | 19. dubna 2018 v 10:02 | Reagovat

[3]: 19.4. Doplňuju k tomu lezení na střechu. Nechápu. Oni tam šplhají zas.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama