Předjarní

18. března 2018 v 11:02 | bretislav |  Různé
Skoro 3 týdny po dni Dé. Napadl sníh. Začíná jaro.


Není malých úkolů, říkával kamarád Pavel. Specielně si to užíval při vymejšlení domku s pokladnou a WC návštěvníků v zřícenině slavného hradu. Jak by novej domek uprostřed středověku měl vlastně vypadat?

Připojil bych, že není ani malých operací.
I když se traduje, že kýla vlastně skoro nic není, jeden nikdy neví, co by, kdyby.
A když si člověk přečte, jak taková laparoskopie proběhne a co by měl a neměl před a hlavně po dodržovat, může to i postrašit. Jako když jsem si v časech mladistvýho ejchuchování pořídil do foroty bichli Domácí lékař. Jeden nakoukne a hned vidí, co všechno ho sakra ohrožuje. Dopředu radši moc nebádat.
Čekání na den Dé trvalo nekonečný měsíc. Den Dé mi, co do délky, přišel pocitově ještě delší.
(...)

Na pivu jsem nebyl 11 dní. Nelákalo mě, nescházelo mi. Ale už jo, dvě nebo tři malá, bych se teď nerozmazloval, když jsem po letech shodil t.zv. zimní váhu. Jde to. Mínus asi 8 kg od vánoc, až mě to překvapilo. Držela se mě 2-3 roky i v létě. Holt i v létě - na rozdíl od časů ejchuchování, kdy přes léto jsem ji vždycky hravě setřásl.

Co dál? Myšlenek spousta, líhnou se jak mraky na obloze. Zároveň útulné prázdno.
Pořád si pamatuju větu, kterou napsal K.Konrád v knížce Epištoly nesmělým milencům (?):
"Život lidský je doba, která uplyne mezi narozením a úmrtím, počítaje v to i výlety do okolí".

No, neberte to.
Deptavej příval malomyslnosti.

Přitom existují lidi, kteří jsou předurčení (připadají si tak) pro činy klenuté.
Hlavně hlupáci si jsou skálopevně jisti. Mezi nimi horliví holomci, Trojští koňové, ach jo.
Truchlivé pokolení s bulíky na nosech.
Bezuzdné hudrování - cholerici bývají přístupní rozčílení, kliďasové už taky. A že v dnešní době bylo by příležitostí!
Anebo, že nebudu blbec, bych se bil pro kdejaké blbiny? Včera už není dnes.

Co dál?
Stávám se pamětníkem právě v době, kdy dost zapomínám.
Proti demenci - nejlepší (prý) práce s počítačem! Přehršle návodů a radění k tomu..
Spát chodit vždy v dobré náladě!
Smát se - i sám sobě (když při obouvání ještě nepotřebuju lžíci metr dlouhou a ani peněženku -viz motto v záhlaví blogu- nemusím do kanálu odkopávat).
Rozšiřovat si vědomosti!
Předvádět si výsledky! (Ouvajs, před týdnem jsem poprvé letos v soutěžní partii rupnul). No a co?!
Existuje hodně terapií.. "Óoommm namóóó guru déév nammóóó" (takové "zaříkávadlo"- mantra od Maya Fiennes).
Užitečné. Práce jako zábava. Nebo hra. Radost!
Děkovat za všechno dobro, přivolává to dobré!
Atd., atd.,

když jaro přichází a k tomu můj dům - můj hrad

..na úvod stačilo, pokračování zas někdy příště.
 


Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 18. března 2018 v 17:52 | Reagovat

Můj Krabice, můj hrad, jak říkával během výstavby Karlštejna o svém oblíbeném kronikáři milovník slovních hříček Karel IV. :-).

2 Jarka Jarka | Web | 18. března 2018 v 19:51 | Reagovat

Kýla laparoskopií? Brnkančka. ;-) To se mi to kecá, když jsem na žádné operaci ještě nebyla a kolena se mi třesou i před trháním zubu. 8-O  :-D  Ale máš to za sebou i s tím hubnoucím bonusem, takže teď už uvést do života pár těch rad proti stárnutí a hurá do dalších spokojených let. :-D

3 bretislav bretislav | E-mail | Web | 20. března 2018 v 7:42 | Reagovat

[1]: Člověče, jak Ty umíš do neználkovy hlavy brouka nasadit!
Beneš Krabice z Weitmile!
Ale našel jsem si ho. Nejdřív na netu, potom i v zadní řadě zasunuté, tedy na první pohled "neviditelné" knize od J.Spěváčka (rok vydání 1979)- Karel IV.
Odkazy ke Krabici= na třech řádcích v rejstříku.
Já tuhle poměrně vydatně tlustou knihu tehdy pořádně nepřečetl- podobně jako i různé jiné, obsahově považované poklady, schraňované mnou "pro časy příští", které, jak vidno, málokdy se na pořad dne dostavují. Stejně pochybuju, zda by má hlava nabyté informace dokázala do dnešních časů podržet, jak se dost znám.
Ale už jsem ji z fochu vyndal a pustím se do ní.
Díky za podnět!
[2]: Jako "brnkačka" to může být vnímáno až dodatečně, když se k tomu nic dalšího nenabalí. Ale to Ty chápeš taky, viz ten zubař. :-)
Teď ještě, abych stíhal aspoň některé z těch rádoby bonusových předsevzetí. :-)

4 Katkacicma Katkacicma | Web | 21. března 2018 v 16:12 | Reagovat

Máš skvelý blog :)

5 sugr sugr | E-mail | Web | 21. března 2018 v 17:58 | Reagovat

Neboj, kýla laparoskopií není těžká operace. Byl na ní AP loni a kdyby tam nenastydl, tedy v nemocnici, byl Jůra hned. ;-) Jinak ta krabice s tvým vnukem mi něco připomíná..., škoda, že takovou nemáme i my, velcí, že? :-D

6 bretislav bretislav | E-mail | Web | 22. března 2018 v 6:46 | Reagovat

[4]: Děkuju, potěšilo!
[5]: Nebojím, už ne. Že bylo v době čekání období chřipek, taky jsem bral v potaz, aby se to čekání ještě víc nenatáhlo. Uff.
Krabice byly a i teď zůstávají mými oblíbenými (žena hartusí).
Když byly naše děti malé, chtěl jsem jim na lodžii udělat z latí a papundeklu domek, dokonce jsem stihl vyrobit polotovar, ale než jsem akci důkladně promyslel a domyslel, děti vyrostly a už to nešlo.
Nedávno jsem dostal nápad, že bych to mohl zopakovat pro Erika, ale asi to doma neprojde. :-)

7 bretislav bretislav | E-mail | Web | 27. března 2018 v 12:25 | Reagovat

Z dnešního Twitteru.. specielně pro Čerfa:
26. března 1348 zapsal Beneš Krabice z Weitmile do kroniky: "Pan Karel, král římský a český, položil základní kámen a založil Nové Město pražské." To pak za 2 roky vyrostlo na 3,5 km2. Když to srovnám s panem Vladimírem, co je ob tři týdny v AZ kvízu, byl pan Karel docela frajer.
PS. zmiňuju jednak, že nespím, jednak- jak tehdy stavěli fofrem a to nechci porovnávat ani s jednou nebohou ulicí u nás na dnešním Žižkově.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama