Mezi zvířaty jako doma

4. září 2017 v 12:09 | bretislav |  Různé
Zvířata.. Co doma jich ale máme (aspoň 5-6 krabic od bot), tady obsah asi ze dvou - čeládka pořád neutříděná..
Krabice bývají čas od času ze skříně vytahovány, aby pak, většinou zjara, došli jsme zvizitýrovat oblíbence živé.


ZOO- pořád je co objevovat a divit se. Pražská na celosvětovým žebříčku vyšplhala na páté místo a vylepšuje se dál.

Pro připomenutí - rok 2002
O nápady nouze není. Dole : Utopie? Mít tak money..
vida, vida, "koutek" čerstvě objevený (říkal jsem to, uchodit všechno za den se nedá)
zvlášť, když já byl odjakživa nejvíc na šelmy
bývalo jich tu víc, ubylo jich dost
s rozmazlencema povyražení nic moc a asi nejen v horku
bez posezení v sedle by to ani letos nešlo
taky jsem neznal .. krokodýlkové skoro k pohlazení blízko
nezklame čekání u lachtanů... Meloun a spol. "psí" kousky zas lidem předvedou

Bejvávalo..
zvířata a člověk.. role se vyměnily, aneb změna koncepce..
..to byla Noemi s druhou babičkou a dědou na SAFARI
ubytování a snídaně
fotek jsme dostali hodně, některé fotila i Noemi, dávám pár na ukázku
kdo by si nevšiml, tak to nad lvy je křídlo letadla
že by stopařka?
o
o
tady by se mi taky líbilo
o

Konec prázdnin,jde se do školky.
 


Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 4. září 2017 v 17:34 | Reagovat

V pražské ZOO už jsem nebyla snad sto let, pamatuji si dobu kdy lvi byli fakt jen v kleci za mříží, jako je na tvé fotce "bejvávalo". 8-O  :-D Safari vypadá báječně, Noemi si to určitě užívala. Je to hezká holka, máš moc pěkná vnoučata! :-)

2 vik vik | E-mail | Web | 4. září 2017 v 21:13 | Reagovat

Ta zvířátka na prvním obrázku mi silně připomínají něco podobného, co jsme měli jako děti. Spoustu zvířátek z takové zvláštní plastické hmoty, některá jsem tenkrát ani neuměl pojmenovat. Velmi rád jsem měl takovou malou šedou opičku a pak ještě černou gorilu (v mých očích to byl King-kong).
Z Noemi roste krásná slečna ;-)

3 bretislav bretislav | E-mail | Web | 5. září 2017 v 9:37 | Reagovat

[1]: Do té naší v Troji chodívám snad rok co rok, málokdy vynechám, na safari jsem nebyl a neuvažuju o tom. Když tam dcera s rodinou byla na výletě (bez nocování), byli zklamáni nekonečnými frontami pomalu popojíždějících auťáků, jak kdekdo všudemožně zastavoval, aby si vyfotil antilopu a pod. a ti za ním museli čekat, protože předject se tam nedalo. Spousta času, efekt tomu prý neodpovídal. Ale teď se to s Noemi povedlo.
[2]: No to budou zvířata nejspíš stejná, já říkám "ze sádry"(?). A jsou hrozně choulostivá na nárazy, lámou se jim subtilní partie, z nichž pak koukají jen drátky. Ale dají se zas slepovat. Zub času a nepozornost lidská se na nich poznamenaly a poznamenávají pořád až tak, že některé kusy vypadají jak chudinky.  Ale jako součást mých životních etap jsou pro mne pamětnicky milá.
Gorilu mám taky, vlastně dvě stejné, drží se rozvětveného stromu, výraz mají vyzývavý, až strach navozující. Mrzí mě hroch, kterého jsem nedávno dovolil vzít Noemi k nim domů a vrátil se bez dolní čelisti původně široce rozevřené tlamy. Myslel jsem si, že zavalité tělo a krátké nožičky představují "houževnatý" celek, kterému nějaký náraz jen tak neublíží. Chybovka, navíc ani neslepím, upadlá tlama skončila někde v koši a v popelnici. Někdy Ti ho tady, žalostníka, ukážu. Hroch byl bohužel kusem samotářským, zatímco nosorožce mám hned čtyři stejné.

4 vik vik | E-mail | Web | 5. září 2017 v 17:11 | Reagovat

[3]: Aha, tak to budou jiná zvířátka, protože ta naše byla opravu z plastu - nějakého tvrdého, nepoddajného, ale byl to plast. Co si pamatuji, nebylo to taky kompletní a třeba lev měl ulomený ocas. Řekl bych, že budou ještě někde schovaná, ve sklepě v krabici :-)
Já zase občas v duchu slzím nad tím, jak dopadlo mé milované Lego (vlastně několik různých sat Lega), se kterými jsem si jako dítě taky hrával. Dnes je mají v užívání děti sourozenců. Množí polámané díly, spousta je postrácených, všechno je pomíchané do jednoho chumlu. Občas si některé robátko na některý díl sedne či lehne.. přitom bych řekl, že v jejich věku už by mohli mít nějaký smysl pro starání se o své hračky.

5 bretislav bretislav | E-mail | Web | 5. září 2017 v 18:51 | Reagovat

[4]: Z plastu taky nějaká máme v menší krabici. Zvířata jsou taky menší, v jiném měřítku a jsou odolnější. Občas v hračkářství vídám současnou nabídku zvířat z plastu, vypadají docela pěkně, ale ty ceny.. klidně přes 100 Kč/kus - nepamatuju si konkrétně, ale u některých i o dost přes 100. Děkuju, neberu. stály by tisíc(e), jak bych vybíral ty povedené.
Jako kluk jsem si sám doplňoval zvěřinec o nové přírustky, když jsem jezdil busem do Slaného za babičkou, v tamním hračkářství měli výběr a zvíře stálo pár korun.
O legu by to byla delší kapitola, taky jich máme doma řadu, Noemi si hraje se dvěma, jsou taky pomíchaná. Když jsem jí jen ukázal větší lego se stavbou funkčního auťáku (od 11 let), sám jsem na to udiveně zíral, jak to tehdy synek dokázal sestavit, já bych to mordoval horkotěžko.

6 Jarka Jarka | Web | 6. září 2017 v 8:51 | Reagovat

Z té choulostivé hmoty jsme měli nejen pár zvířátek, ale i vojáčky. Pamatuji si na parašutistu v maskáčích, který měl z části nohy jen drát, ale klukům stejně dobře sloužil k jejich hrám. :-D

7 bretislav bretislav | E-mail | Web | 6. září 2017 v 9:32 | Reagovat

[6]: Nojo, zapomněl jsem, že vojáčky a indiány jsem taky měl. Ležící, stojící, k boji připravené. Co komu nakonec chybělo, si nepamatuju, jen že některým hlavy na drátku vypadávaly (šly ale nasazovat zpátky). Zůstal jednoruký indián na koni, v té ruce držíval kdysi laso. Oba odření, ale poklad!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama